středa 12. června 2013

FIT VUT po dvou semestrech


Tento článek se řádí k ostatním podobným, které hodnotí FIT VUT z pohledu studenta a tedy nabízí přesně ty informace, které rozhodující se maturanti potřebují. Sám jsem minulý rok byl ve stejné pozici a za každý podobný článek jsem byl vděčný.

Rozhodnutí a přijetí
To, že se chci zabývat informatikou jsem věděl již několik let, tedy jako maturant jsem neměl problém mnohých spolužáků "nevím co chci dělat". Otázkou bylo jen kde ji studovat. Studoval jsem na gymnáziu, které ač je nejlepší volbou, kterou jsem udělal, nedalo mi příliš velké praktické schopnosti a už vůbec ne v IT.

Kde váhat
Když jsem byl na DOD na fakultě informatiky na UPOLu, dal někdo tamnímu provádějícímu (jakýsi jejich docent) otázku, kde se dá u nás informatika studovat na slušné úrovni. Došel ke stejnému číslu jaké jsem měl v hlavě já už před tím a to celkově pět míst. Začal samozřejmě jejich UPOLem, následovala FI MUNI, FIT VUT, MatFyz a ČVUT (tam nevím zda zmínil FEL či FIT, ale o ČVUT nemám příliš mnoho informací).

Důležitý vjem, který mi z tehdejšího DOD na UPOLu zůstal je pohled na rozdíl mezi technickou školou a univerzitou. Tehdejší provádějící to demonstroval na službě detekování obličejů na FB. Technické školy se podle něj na službu podávají, mrknou na API, případně na dokumentaci, zváží ji a nasadí do praxe. Univerzity se tím začnou matematicky zaobírat a uvažovat "jak to asi funguje". Ergo, univerzity se dívají na informatiku teoreticky, zatím co technická učení se vším zabývají prakticky s rychlým nasazením. Je na každém, čím se chce přímo zabývat.

Zajímavý aspekt, který může hrát roli u mnohých nerozhodnutých, zejména linuxáků, je přístup školy k jiným nonMS platformám. Jsem mnoholetý linuxák a přiznám se, že když jsem četl seznam předmětů na FIT VUT, trošku jsem se vyděsil a začal jsem uvažovat spíše o MUNI. O MUNI se ví, že dobře spolupracuje například s RedHatem a má prý přímo ve stanovách, že má preferovat GNU/Linux případně jiný unix. Měl jsem tehdy dojem, že je FIT VUT pobočkou Redmontu a že budu ukamenován. Tak to opravdu není. Na FITu je unix na každém rohu a za první ročník jsem musel sáhnout na Windows jen párkrát. Minimálně, hned ze začátku je vyučován jazyk C, který je doma na unixu a mnohokrát jsem slyšel "na Windows mi to jede jinak než na linuxu". Do toho se tak nějak předpokládá schopnost práce s linuxovým terminálem. Už jen v tom, že dostanete přístup na školní server, kam se dá sice dostat z Windows například přes Putty, ale přece jen, ssh z klasického linuxového terminálu je příjemnější. Na zmíněném školním serveru (CentOS, FreeBSD a openSolaris) se testují projekty a hodně se s ním pracuje, takže pokud se po maturitě budete nudit a FIT VUT jste si již vybrali, nějaké to Ubuntu, Mint nebo Fedora (či cokoliv jiného, nějakým BSD třeba konče :) ) by se mělo usadit na Vašem počítači. První semestr se to jen na Windows nějak dá, ve druhém už s těží. Je pak nepříjemné, když máte za pár dnů napsat projekt v bashi a nevíte jak se přepnout v terminálu do jiného adresáře.

Jak na VUT
FIT VUT nabízí množství způsobů jak se na něj dostat - opravdu to není těžké. Osobně jsem chtěl mít klid co nejdříve, zvolil jsem tedy SCIO testy z matematiky a bez problémů jsem byl přijat. Mnozí dělali přijímací zkoušky, ale přijde mi to stresově náročnější, ale to je otázka jak kdo k tomu přistoupí a kolik času a peněz do toho chce věnovat. Celkově se nás zapsalo do prvního ročníku něco kolem 660.

Ok, jsem na VUT, co nejdřív?
Ještě před samotným nastoupením, doporučuji nezapomenout na zápis (hodina v tlačenici pro následný jeden podpis), objednání ISIC karty (mnozí se pak nemohli dostat do školy, neb neměli ISIC) a vyřešení bydlení. Osobně preferuji privát, ale VUT koleje jsou kvalitní a neuděláte chybu jejich výběrem.

První dojmy
První den imatrikulaci (slavnostní přijetí - nezapomenout a vzít si oblek!) jsme hned na sedmou ranní dostali Teorii obvodů s docentem Růžičkou. Tomu říkám šok po ránu, kdy člověk ani neví jakou šalinou se na FIT jede (samozřejmě jsem si spletl směr a přišel pozdě) a hned na sedmou dají dvě tříhodinové přednášky! Nechci z toho psát osobní vyprávění, ale pro demonstraci osobního šoku je to postačující. Byl to šok, snažil jsem se na něj připravit, ale marně a domnívám se, že tu změnu pocítil každý. Myslím si, že je to nedílná součást změny vzdělávacího ústavu, ale s odstupem se na to dívá docela hezky:)

Trocha teorie - hodnocení, průběh...
Chce to přečíst pár článků pro pochopení, ale všude je to samý paragraf, odkaz a směrnice. Tedy se pokusím nastínit způsob hodnocení, výuky a podmínek studia.

VUT, stejně jako snad všechny dnešní vysoké školy se řídí směrnicí ETCS, což je mezinárodní způsob hodnocení studia. Znamená to, že každý předmět má přidělen nějaký počet kreditů, které dostanete poté, co jej úspěšně absolvujete (bez ohledu na výslednou známku). Kredity střádáte tak, abyste po třech letech studia jich měli 180 (a mohli jít ke státnicím) a splnili další podmínky - jako 10 za první semestr a 20 za první ročník. Při šesti semestrech na bakaláře to dělá obyčejně 30 kreditů na semestr. Z toho bývá kolem 25 kreditů z povinných předmětů a zbytek musíte získat z volitelných. Předměty se na FITu dělí na tři kategorie - povinné, volitelné a povinně volitelné. Povinné jsou jasné, prostě je musíte mít, jinak nejdete ke státnicím, povinně volitelné, tam je to složitější, tam většinou stačí mít nějaký z dané skupiny předmětů - celkově jsou tři skupiny: PVT (PV Tecnický - VHDL, Java nebo C++), PVH (PV humanitní - je tam toho hodně) a PVA (PV angličtina - musíte splnit úroveň B2). No a poslední, volitelné to je zájmová vata pro doplnění počtu kreditů.
Předmětů je nabízeno mnoho, ve všech skupinách, neustále se nabídka mění a přizpůsobuje nárokům. Důležité je zmínit, že platí tzv dvakrát a dost, tedy že si předmět můžete zapsat jen dvakrát. Z toho plyne, že pokud neuděláte povinný předmět jednou, musíte ho udělat příští rok, jinak letíte.

Každý předmět je hodnocen tzv. body. Body získáváte úplně za všechno a téměř žádná jiná varianta hodnocení není a když už ano (jako u labin do IFY), tak se to stejně nakonec přepočítá na body. Body získáváte během semestru z projektů, bodovaných cvičení, z půlsemestrálních testů (test z probrané látky +- v půlce semestru), případné prémiové body (když se něco hodně podaří nebo se Vám podaří vykřiknout správnou odpověď na přednášce jako první :)) a samozřejmě z závěrečné semestrální zkoušky. Někde bývají zápočty, tedy nějaké bodové minimum, které musíte mít během semestru (z projektů/půlsemestrálky) abyste byli puštěni ke zkoušce. Celkově můžete získat 100b, pro absolvování předmětu musíte mít alespoň 50. Známkování je po 10b, tedy 50-59 E, 60-69 D, 70-79 C, 80-89 B, 90-100 A. Nutno podotknout, že téměř vše je je na VUT písemně/elektronicky. Za prvák jsem se dostal k nějakému ústnímu "zkoušení" jen jednou. Ono, při cca 600 a ve druhém semestru 400 lidech to ani jinak nejde. Prostě přijdete, vyplníte údaje, napíšete, odevzdáte a pak už jen čekáte na mail s výsledkem.

Tedy snad už dost keců okolo, pusťme se do rozebírání semestrů a předmětů.

První semestr - šok a základy
V prvním semestru vás samozřejmě čeká zmíněný šok z nového prostředí, kamarádů, profesorů... prostě všeho. Do toho Vás čeká pět povinných předmětů
ITO - Teorie obvodů
IUS - Úvod do SW inženýrství
IAS - Assemblery
IDA - Diskrétní matematika
IZP - Základy programování
a případně dva volitelné semináře, které ale co jsem slyšel (sám jsem je neměl), nemají příliš užitku - z matematiky a fyziky.
ITO - Šouman Kuny poprvé

Teorie obvodů, kde dle mého je nejvíce rozdílů mezi studenty na začátku. Jsou zde totiž studenti z gymnázií, kteří to nikdy pořádně neviděli a jsou "trošku" v šoku (jako třeba já) a také studenti, kteří jsou z průmyslovek a předmět se jim jeví úplně triviální. Na konci semestru se ale dostávají dle mého názoru všichni do stejné roviny, protože předmět je nepříjemný a náročný. Nakonec o výsledku zkoušky nerozhoduje moc předchozí vzdělání a dovednosti ze střední, jako spíše pozornost na přednáškách.

Látka není až tak složitá - jedná se o Ohmův zákon, Kirchhoffovy zákony, řešení obvodů pomocí smyčkových proudů, uzlových napětí obávaného Theveninova theorému, základní diferenciální rovnice (tedy nějaké RLC obvody) a odporové sítě. Mnozí průmyslováci se usmívají, připadá jim to triviální, ale opravdu je předmět náročný a nepříjemný. Doporučuji jej nepodcenit.

Předmět přednáší doc. Růžička (jen pár přednášek) a hlavně doc. Kunovský. Kunovský je na FITu pojem, setkáte se s ním ještě později, ale jeho přednášky jsou specialitou tohoto předmětu. Je to sympatický starý (snad se neurazí) pán, ze kterého ale tryská více energie a chutě do života než z celé dvacetileté přednáškové místnosti. Neustále prokládá přednášky různými vtipy a historkami, kterými se snaží držet pozornost, ale kvalitu přednášek drží. Setkal jsem se s názory, že někomu jeho styl nesedí, je asi pravdou, že buď jej musíte milovat, nebo Vám bude nepříjemný.

Předmět má jeden projekt, sestávající se z sady příkladů, který  se odevzdává na konci semestru, půlsemestrální zkoušku a závěrečnou zkoušku. Zápočet nemá.

Absolvováno za E řádným termínem, což na gympláka jest úspěchem

IUS

IUS také patří do skupiny nepříjemných předmětů, zde ale jsou na začátku všichni stejně - stejně mizivě. Tento předmět je totiž primárně teoretický, tedy se  na konci, kromě ERD vyžaduje hlavně hromada teorie, který nejde moc pochopit, napočítat, jen se našprtat. A to je jeho nepříjemnou vlastností. Má i své pozitivní stránky jako je ERD, což je v podstatě návrh databáze, což už ostřílenější, hlavně webový vývojáři mají pod palcem, ale i tak je zde spousta teorie kolem, který dělá vrásky všem. Často si doktor Křena (celkově přednáší dva přednášející - doktoři Kočí a Křena) zve různé hosty z praxe nebo jiných škol, z jejichž přednášek bývají otázky na testu. Tedy na toto pozor. Záludností tohoto předmětu je jeho teorie a také fakt, že na přednáškách koukáte na učivo s výrazem "no jasně, to je jasný" či "vždyť je to primitvní", protože se probírají obecně jasné věci, ale pouze obecně. Když pak máte sesmolit nějaký graf nebo definici u zkoušky, zjistíte, že to až tak jasné není. Naštěstí má předmět celkově tři projekty, kde prvním je tzv. IVIG - informační výchova, což je elearningový kurz z knihovny, který se dá v pohodě vygooglit, nebo opsat a pohodlně získat 10b. Jen pozor, mnozí nezískají maximum ne z neschopnosti vypracovat úkoly, jako z lenosti ("vždyť až do neděle...") nebo z děravé paměti.

Předmět má tři projekty (IVIG, dokumentaci k programu a vlastní návrh nějakého informačního systému), závěrečnou zkoušku s daným minimem a definovaný zápočet.

Absolvováno za E řádným termínem což na gympláka s vizí projektového managera nebo analytika je ostuda.

IAS

Tento předmět je opakem prvních dvou. Nejdřív dělá bububu, ale nakonec tak zlý není. Assembler je jazyk symbolických instrukcí, tedy jazyk, který volá přímo instrukce procesoru a pracuje s jeho registry. Je přínosný, neb si člověk hodně uvědomí jak ta magie v procesoru funguje. Není tak náročný obsáhlostí jazyka, jako spíše jeho nízkou úrovní a špatnou představivostí. Při studiu, spíše než návštěvy přednášek doporučuji knížku o assemblerech (nevím přímo zdroj, vydalo ji CPress a v knihovně je v mnoha výtiscích) a hlavně kodit. Celkově se v IAS pracuje s cca 10 instrukcemi a to je vše. Bacha na převody soustav. IAS má svá počítačová cvika, kde píšete programy dle zadání. Cvičící se značně liší nároky, možnostmi i sympatiemi. Osobně jsem měl Ing. Doležela a byl jsem velice spokojen. Po mizerné půlsemestrálce jsem nakonec u něj vybojoval více než jen zápočet.

Předmět má půlsemestrálku, cvičení, závěrečnou semestrálku s daným minimem a definovaný zápočet.
Absolvováno za D prvním opravným.

IDA

Když říkám známým, že mám diskrétní matematiku, smějí se tomu a dělají narážky, ale ono pojem "diskrétní" je v matematice opravdu důležitý. Předmět je bohužel z informatiky milovaného FEKTu a skupiny mají odlišné přednášející. V jedné skupině je to doc. Kovár, který je sice určitě matematická kapacita a mistr svého oboru, jen trošku ve svém světě a hlavně uspávač hadů. Po dvou přednáškách jsem zjistil, že to s ním nepůjde a zkusil se poohlédnout po druhé skupině. Tam jsem našel doc. Hliněnou, který byla záchranou pro IDA i IMA ve druhém semestru. Elánem přetékající slovenská přednášející najednou udělala z matematiky skvělou věc plnou názorných příkladů a praktických aplikací, místo nudné stylu "definice, věta důkaz". Předmět má cvičení, která až na poslední dvě nejsou bodovaná, tedy s mizivou účastí. Sám jsem z těch nebodovaných absolvoval jen jendo, čehož jsem ale litoval, neb tam bylo mnohem jednoduší vypracovat, případně si opravit, domácí úlohy, které byly zadány na začátku semestru. Doporučuji na ně chodit, nebudete mít pak takový stres před zkouškou.
Předmět řeší základy diskrétní matematiky včetně boolovy algebry či lineární algebry, což je následně velice užitečné v dalších předmětech. Určitě, kromě zmíněných cvičení, doporučuji přejít k doc. Hliněné, pokud Vás abecední umístění přiřadí jinam.

Předmět má půlsemestrálku, sadu domácích úloh a semestrální zkoušku. Z cvičení jsou bodovaná pouze poslední dvě.

Absolvováno za C řádným termínem, ač jsem měl myšlenky trochu výše. Bohužel hloupé matematické chyby ke mně vždy patřily.

IZP

Konečně nějaké programování. IZP má v názvu slovo základy zcela odůvodněně. Má dva cíle - naučit základy jazyka C a naučit základní programovací techniky. Většinou chodí lidé na FIT již s nějakými programovacími schopnostmi, ale stává se, že jsou tam i lidé, pro které jsou pojmy jako if, while nebo for nové. Jak nejlépe naučit a otestovat programátorské schopnosti než psaním programů. Proto jsou tedy v předmětu celkově tři projekty a počítačová cvičení. První projekt je opravdu na osahání C, druhý většinou na iterační výpočty (počítání nějakých matematických funkcí pomocí nějaké nekonečné řady - trochu matematicky mimo koncept, ale dá se zvládnout) a poslední bývá zajímavý, my měli program řešení osmisměrek. V posledním projektu se většinou pracuje s dynamickou alokací. Cvičení jsou bodována (lze získat dva body za cviko) a záleží na asistentovi za co ty body dává. Někdo je škudlí a jen tak za něco body nedá, někdo rozdává za cokoliv. Já absolvoval cvika u Ing. Šebeně a ten patřil do druhé skupiny - doporučuji. Kromě procvičování látky z přednášek je součástí cvičení i obhajoba projektů. Tedy poslední cviko před deadlinem musíte ukázat funkčnost programu (opět záleží na cvičícím - někdo řekne "stačí mi když to bude umět aspoň něco“, někdo vyžaduje plnou funkčnost) a váš postup myšlenek (i se zdrojákem) pro ověření zda to člověk opravdu psal sám. I tak se vždy najde někdo kdo nějaký kód obšlehne, porovnávací program to zjistí a pak čeká disciplinární komise. Na FITu se dá ukecat a dohodnout hodně, ale na plagiátorství jsou hákliví.
Co se týká přednášek, moje skupina měla doktora Smrčku. S ním se setkáte častěji a stejně jako třeba doc. Kunovský, je i doktor Smrčka na FITu pojem. Je to energií sálající přednášející, který vše tak dynamicky vysvětlí, že se jeho myšlenky zaryjí do paměti. Opravdu doporučuji. Ví se o něm, že je náročný, ale opravdu člověk na svém místě.
Kromě projektů má předmět i půlsemestrálku, která má hodně teoretický ráz, na rozdíl od semestrálky, která, jak už na FITu často, má velkou část tzv. programování na papír. Tedy napište kód pro čtení prvků nad diagonálou či něco podobného. Nic co by se během semestru neprobíralo.

Stojí za zmínku, že právě zde se určitě hodí nějaká ta linuxová zkušenost. Když Smrčka něco ukazuje, ukazuje to programem. Tedy během přednášky nebo democvika si otevře terminál, přes SSH se dostane na svůj stroj v kanceláři a ve vimu (textový editor příkazové řádky) něco napíše, přeloží a spustí. No a je určitě příjemné, když člověk rozumí té sadě příkazů na plátně, tedy nějaké ssh smrckastroj@fit.vutbr.cz ; cd ~demo ; vim cykly.c ; gcc cykly.c cykly -o; ./cykly. I na cvičení je vhodné, rozumět když asistent řekne „logněte se na merlina přes putty a otevřete si nejlépe dvě konzole vedle sebe a v jednom si spusťte VIM“. Pracovat můžete tedy v čemkoliv, edituje-li se vám zdroják nejlépe sedem, prosím, nikdo vám bránit nebude. Já osobně neměl chuť si zvykat na školní stroj, tak jsem si pro pohodlí nosil notebook. Jen si nejsem jist, zda na to reagují všichni cvičící stejně.
Zmínil jsem už „democviko“, jedná se o dvě hodiny co dva týdny takové „polopřednášky“. Říká se tomu „demo“, protože to není ani přednáška, ani cviko spíše je tam demonstrováno třeba jak napsat stávající projekt nebo prakticky ukázána nějaká teorie z přednášky. V případě přednášek se přednášející liší, ale demo má vždy (pokud není suplován) doktor Smrčka.
Předmět nehodnotím jako náročný, prostě jen programování v C, žádná záludnost, různým lidem různě dlouho trvalo než do toho prohlédnou, hlavně do promatiky pointerů. Absolvováno s ostudou za E v řádném termínu, ale to protože jsem na konci už na to kašlal.

Závěr
Z původních asi 660 zapsaných, přešlo do druhého semestru (splnilo 10 kreditů, tedy alespoň dva předměty) jen 446 z nás a jen 259 z nich se všemi splněnými zkouškami. Já jej neabsolvoval příliš valně, ono vážený průměr 2.6 není fakt nic moc, ale hlavně že vše mám.

První semestr je pro odstranění těch co tam opravdu nemají co dělat, pro srovnání nějaké základní laťky vědomostí a pro ten velký šok z nového ústavu a režimu.



Semestr druhý
Do druhého semestru se už jde s tím, že člověk ví co ho čeká, tedy není očekáván žádný vstupní šok jako v semestru prvním. Z počátku se jeví dost náročně, hlavně z toho důvodu, že v podstatě tři předměty z pěti povinných jsou fyzikálně-hardwarově založené, což mnohým (a je nás hodně) se nemusí příliš líbit, ale zpětně musím hodnotit, že tento semestr nebyl příliš náročný. Kromě povinných předmětů se zde předpokládá nějaký ten předmět volitelný, nabídka je vcelku široká.
Dalším novým prvkem druhého semestru je angličtina. Na začátku prvního semestru nezapomeňte vyplnit rozřazovací test do angličtiny, podle kterého budete přiřazeni do nějaké ze skupin. Cílem studia (a zároveň podmínkou) je splnit úroveň B2, čemuž odpovídá absolvování tzv. BAN4, případně doložení úrovně nějakou zkouškou (maturita nebo FCE). Do BANu 1-4 jste přiřazeni právě dle výsledku testu, tedy doporučuji nezapomenout a neodfláknout. Je pak docela nepříjemné se nějak zpětně dožadovat zařazení do nějaké skupiny, nebo si být vědom toho, že jsem ten test odtipoval ve spěchu a pak trpět ve skupině, která je pod vašimi možnostmi (jako třeba já).
Opět vás celkově čeká ve druhém semestru pět povinných předmětů:
IFY – Fyzika
IMA – Matematická analýza
INC – Návrh číslicových systémů
IPR – Prvky počítačů
IOS – Operační systémy
plus tedy zmíněné volitelné, ale klidně si žádné dávat nemusíte, ale co si odbydete hned, v relativně klidné situaci, budete mít splněno v dalších semestrech, kde se prý přitvrdí.

IFY – láskyplný FEKT
V článku, tématicky podobný tomuto, jsem četl „nepamatuji zbytečnější předmět na FITu než je fyzika“ a musím s tím souhlasit. Dle mého názoru to informatikům nepřináší nic co by použili v praxi, spíše to je takový návrat na FEKT či zdůraznění, z jakých technických základů informatika povstala.
Nejdříve jsem měl z fyziky značně nepříjemné pocity, předmět se jevil jako neudělatelný. Nikdy jsem fyziku příliš nemusel, ani jsem v ní nevynikal a po krátkém úvodu s vektory na nás vyrukovali se slajdy plných integrálů a derivací. Říkal jsem si „nic takového na zkoušce nemůžu vymyslet“. K tomu má předmět ještě laboratoře a počítačová cvičení, jejichž organizace je také docela příjemný zážitek a i samotná náplň laboratoří se jeví dosti náročně. Zněly mezi studenty fámy o cvičících, kteří se značně ptají na začátku cvičení a při neznalosti vyhazují. Opět záleží na koho narazíte. Mnozí možná jsou taky takoví, ale já naštěstí narazil na Ing. Šika, se kterým se daly laboratoře absolvovat za plný počet docela bez problému. Laboratoře jsou celkem čtyři, témata se různě střídají a obměňují, logicky nenavazují na přednášky a z každého cvičení je potřeba vypracovat protokol, který je následně hodnocen a na jehož základu je pak následně počítán bodový zisk do předmětu. Počítačová cvika nejsou povinná, je tam sice občas prezenčka, ale jsou doporučená. Jsou jen tři za semestr, tedy doporučuji jejich absolvování, tolik času ani energie to nezabere a můžete (opět záleží na cvičícím) pochytit zajímavé informace. Při vhodném cvičícím, se dá zopakovat/nachystat na celou půlsemestrálku.
Předmět se jevil neudělatelně až do chvíle než přišly testy. Z vyšších ročníků samozřejmě přitekly informace o tom jak to většinou chodí a tak to bylo i tentokrát. V podstatě se vybírá z množiny cca 50 docela jednoduchých příkladů, ty se střídají na testech a k tomu je půlsemestrálka řešena způsobem ABCD, kde se nestrhávají body, docházíme tedy k jednoduchému problému „naučit se ty příklady“ – jsou různě rozmístěny vyřešené na netu nebo mít jen šťastnou ruku a dobře to natipovat.
Mně se podařilo nakřížkovat celkem 15/20, což plus pět bodů z bonifikačních příkladů (sada příkladů pro prvních 60 studentů, kteří se mailem přihlásí doc. Grmelovi poté co vyhlásí přihlašování) a 19b z protokolů, činilo celkem 39b, což je velice příjmná startovací pozice před zkouškou. V případě zkoušky jsem věděl, že není čeho se bát, snad jen bylo nepříjemné, že nám narvali zkoušku fyziky těsně vedle zkoušky z IPR, tedy další nonstop night. Zkouška je řešena podobně jen má nějaké limity: má 20 testových teoretických otázek ABCD, které jsou úplně stejně dostupné/naučitelné jako na půlsemestrálku a pak většinou 4 příklady, které se ale také neustále opakují z množiny asi 10 příkladů, většinou dělaných na přednáškách. Přednášející „důrazně varují, že zrovna právě počítaný příklad se může na zkoušce objevit“. Takže jde většinou o memorování postupu a řešení daných příkladů, fakt se nemění.
Snad jen doporučím se nevykašlat na první termín, neb bývá jednoduchý, na rozdíl od druhého, který má statistiky velice škaredé.

Celý způsob testování z fyziky dělá z předmětu docela frašku, ale pro to abyste neměli rádi FEKT a fyziku do konce studia/života to stačí.

Absolvováno za B řádným termínem s 87b, chtěl jsem si jít ty tři kousky vyhádat, ale neměl jsem už cestu do Brna a nechtělo se mi kvůli tomu tam jezdit.

IMA – náprava reputace FEKTu

Matematická analýza je opět předmět, který zajišťuje FEKT, ale naštěstí není ani těžký, ani nezajímavý a když k tomu přičtete doc. Hliněnou, kterou buď dostanete nebo doporučuji k ní přejít, je z toho docela pohoda. Dosti příjemné je, že celé učivo IMA jsou limity, funkce, řady, derivace a integrály. Tedy ve velké většině právě to, čím mnozí ukončili matematiku střední školy. Půlka semestru IMA se tedy dá „tahat ze střední“, což je trošku nepříjemné, neb si člověk může navyknout na klid a pohodu, vynechá pár přednášek a rázem je v pasti, neb to co se probírá už nepokrývají jeho schopnosti derivačního a integrálního počtu ze střední. Naštěstí IMA (stejně jako IDA) má záznamy a také cvičení. Cvičení jsou zde ale bodována a to různými způsoby. Někdy je náplní celého cvičení nějaká skupinová práce, někdy se prostě na konci napíše nějaký test. Kromě bodovaných cvičení, má IMA i tři skupinové úlohy. Jedná se o to, že ve skupině řešíte nějakou sadu (asi čtyř) docela náročných příkladů, které během nějaké doby vypracujete a pak na cvičení je náhodně losován někdo ze skupiny kdo musí náhodný příklad prezentovat. Platí tedy i nějaká skupinová zodpovědnost, dbát na to, aby všichni příkladům rozuměli. Proto doporučím začít s tvorbou skupiny co nejdříve a zvážit angažované studenty. Je pak neštěstím, kdy dostanete přiřazeno nějakého gaming vola, co místo matiky paří a pak vám podělá bodový zisk. Každopádně pokud se vyvarujete špatných členů skupiny (šestičlená) dá se získat opravdu hodně bodů. Celkem se dá získat ze cvičení (i s skupinovými úlohami) 40b, kde je ale 10b zápočet. U doc. Hliněné jsem ve svém okolí neznal nikoho kdo by měl méně než 30b.
Semestrálka se nedává zadarmo, ale zase není neudělatelná. V případě IDA bylo možné mít jednu A4 vlastního taháku, zatímco v případě IMA je možné mít rovnou celá skripta. Což zní sice skvěle, ale není to až tak super jak by se mohlo znát. Skripta mají totiž 380 stran a tedy přijít na zkoušku, která má tak akorát časový limit s bichlí s 380 stranami není příliš taktické. Je tedy vhodné skripta projít a vybrat si co je potřeba, případně zvolit již nějakou osekanou volbu. Do skript je dovoleno si psát pouze „vlastnoruční poznámky“, ale při zkoušce se to moc nekontroluje (jen pár lidem v prvních řadách jsou prolistována, zda tam člověk nemá vložené staré příklady). Otázka co si do toho vložit závisí jen na osobní kuráži a morálním pohledu.
Předmět hodnotím jako méně náročný, jen se na něj nevykašlat. Absolvováno za A prvním termínem.

INC
Pod pojmem „návrh číslicových systémů“ jsem nevěděl co si představit. Jedná se o tvorbu a návrh obvodů, řešící nějaké logické funkce mezi které se zařadí i třeba sčítačka nebo násobička, tedy po absolvování předmětu a spojením znalostí z IPR si pak člověk je schopný postavit z elementárních součástek jako třeba z tranzistorů obvod, který bude schopen sečíst nebo vynásobit čísla. Což vnáší do té procesorové magie další světlo. Předmět má docela kvalitní přednášky po všech stránkách, jen jsou dosti únavné a náročné. Ale při jejich pozorném absolvování nemůžete předmět neudělat. Navazuje na ně i cvičení, kde jsou počítány příklady probírané látky, což je velice přínosné. Často se střídají přednášející (Fučík, Martínek a Kořenek), kteří se aktivně podílejí ve vývoji a je to znát. Fakulta se značně podílí na vývoji v této oblasti (bude to mnohokrát prezentováno) a tak předmět nabízí i možné zapojení do vývoje a třeba přípravu na bakalářškou/diplomovou práci. Fakt účasti fakulty na vývoji se odráží v existenci zařízení známé jako FITkit, mezi studenty označováno různě, oblíbeně třeba SHITkit. Hrubě popsáno, je to deska s MCU, FPGA, malým displayem a klávesnicí, nějakými vstupy, výstupy a piny. Studenti jsou s ní teoreticky seznamováni už v IAS v zimním semestru. Na FITkitu je realizován jeden (a jediný) projekt tohoto předmětu. Je téměř každý rok stejný – naprogramování ve VHDL konečného automatu, který plní funkci přístupového terminálu (přijdete ke dveřím nacvakáte nějaký kod nebo necháte naskenovat zornici vypíchnutého oka či otisk useknuté ruky). Projekt není těžký hlavně z důvodu toho, že není moc cest jak jej napsat, takže není na místě téměř žádná protiplagiátorská ochrana. Doporučuji ho ale udělat osobně, neb základy automatů jsou důležité později. Je to práce na jedno odpoledne. Je to spíše o tom „vyzkoušejte si práci s FITkitem a osahejte si VHDL“.
Předmět má půlsemestrálku, projekt a závěrečnou zkoušku. Má takový pseudozápočet, který spočívá v min 4 bodech z projektu.

Absolvováno za C prvním termínem.

IPR – Šoumen Kuny podruhé

Po zimním ITO přichází doc. Kunovský s předmětem zvaným Prvky počítačů. Je to také HW předmět jako INC a také spolu hodně souvisí. Předmět místy navazuje hodně, místy vůbec na ITO a zabývá různými prvky počítače. Mezi hlavní náplň učiva patří AD-DA převodníky, realizace diferenciálních rovnic RLC obvodů pomocí integrátorů, operační zesilovače, nejrůznější registry, HW i teoretická realizace násobení Boothovým algoritmem, dioda a trnazistor (snad vše). Je to tématicky podobné INC, i náročností, jen ve stylu Kunovského. Na ten si dobře navyknete už z ITO a pokud absolvujete přednášky, není důvod to neudělat. Zvláštností předmětu jsou laboratoře. Tvoří se tam různé obvody, probírané na přednáškách teoreticky jako třeba zmíněné integrátory, pak něco s diodama a tranzistorem nebo poslední laboratoř s FITkitem. Pokud si člověk vybere dobrého cvičícího je to zábava a přínos vědomostní i bodový, protože v každých laboratořích lze získat 5b, což při 6 tématech tvoří 30b, což určitě není málo. Osobně jsem je absolvoval u doc. Linharta a mohu jej jen doporučit.
Mnozí si spočítali, že 30b z labin + minimum ze semestrálky(27) je > 50, tedy se úplně vykašlali na půlsemestrální test. Osobně to nedoporučuji, neb stejně se ty vědomosti budete muset naučit pro semestrálku a když získáte aspoň 3b, tak už se můžete pohybovat v počtech labiny + půlsemka + minimum >= 60, tedy máte D. Mně se podařila půlsemka na 10b a zkouška na 48, tedy krásné B. Opět jsem si chtěl vyhádat ty dva body na A, ale neměl jsem cestu do Brna, tedy jsem to nechal na B.

Předmět mi přišel jednodušší i zábavnější než ITO. Přednášky jsou opět kvalitní a doporučuji je absolvovat.

IOS – konečně nějaký Linux

IOS je strašákem prváků a jemným sítem. Mnozí na IOSu skončili. Ale i tak jsem si dovolil ho mít rád, neb se v tomto semestru zabýval konečně nějakým softwarem a dokonce milovaným linuxem. Začínalo se zlehka – nějaký úvod do unixu a shell, ze kterého byl i první projekt. Následovaly filesystemy, což pro linuxáka není nic nového, ale pak přišlo plánování další nepříjemnosti. Ze synchronizace procesů je také druhý projekt (tentokrát v C). Může se zdát, že to není nic těžkého, problém je v množství teorie, kterou je potřeba se naučit a to kvalitně, neb profesor Vojnar je háklivý na kvalitní definice a alergický na takové to marketingové „okecávání“. V tomto a pak v počítání příkladů, které člověk příliš neregistruje na přednáškách, až potom na demu. Zabýváte se filesystemy, organizací dat na disku pak přijde otázka „kolikrát maximálně proběhne čtení z disku při provedení následujícího kódu“. To je ta záludnost tohoto předmětu. Krom toho, se zdá, že mnohé definice jsou primitivní, jasné a netřeba se je učit, ale zkuste si tak z hlavy sesmolit deset smysluplných vět na tak primitivní pojem jako „operační systém“. Konkrétně jeho roli, cíl a úloha.
Záchranou a velice pozitivním prvkem, byla dema. Proběhla celkově tři a to k prvnímu projektu, před půlsemestrálkou a zkouškou. Pro většinu z nás byla velmi cenná.
Profesor Vojnar je kapacitou s kvalitním výkladem a místy překvapivým humorem. Každopádně nedá nikomu nic zadarmo a každý bod musí být zasloužený.
Předmět má dva projekty (shell a synchronizace) a půlsemestrálku.
Absolvováno za D prvním termínem, což na dlouholetého linuxáka není extra výkon, ale vzhledem k pověsti předmětu je to úspěch.